STRÁNKY CESTOVATELE TOMA

Severní část Moravského krasu

Suchý žleb

Suchý žleb je suché krasové údolí, dříve protékané Bílou vodou. Ta zde pomocí eroze vytvořila zprvu lučinaté široké údolí, v dolní části má charakter kaňonu. Potom si potok našel podzemní cestu do Pustého žlebu. V Suchém žlebu se také nachazí mnoho jeskyní, veřejnosti přístupné jsou dvě: Kateřínská jeskyně a Balcarka. Žleb má několik částí. První je tzv. Hrádský (Holštejnský) žled kde se v Nové Rasovně propadá Bílá voda. Tato část žlebu je poměrně skalnatá, především její západní skalní stěna se táhne od Holštejna až k Rasovně. Druhou částí je Ostrovský žleb, celkem široké lučinaté údolí jen s malým počtem jeskyní. Stráně jsou zalesněné, takže vápencové skalky zde nejsou vidět. Na východní stráni tohoto žlebu se nachází propadání V Jedlích a propadání Dominka. Pod Ostrovem se začíná žleb sužovat, nabírá kaňonovitého charakteru a vnikáma do vlastního inverzního Suchého žlebu. Ten končí spojením s Pustým žlebem u Skalního mlýna. Dříve v dolní části Suchého žlebu vedla silnice, dnes již zrušená, která se využívá jako cyklistická stezka. Stavba silnice změnila údolí především v úzkých soutěskách, kde bylo třeba rozšířit skuliny mezi skalami. V tomto žlebu je obzvlášť jako všude v údolích Moravského krasu teplotní inverze. Ve žlebu rostou severské rostliny, na žlebových suchých stráních stepní rostliny. V popisu jednotlivých zajímavostí začínáme pro pořádek směrem z vrchu dolů.

Holštejn

Pěkná vesnička na severním okraji Moravského krasu. Za doby rozvoje hradu to bylo městečko, které se nacházelo v podhradí. Za doby vlády Voků bylo v rozvoji. Když se pak stal hrad nepoužívaným a chátral, protože šlechtický rod, který měl hrad v držení, pobýval jinde, městečko pomalu upadalo až došlo k zániku (více o historii hradu v samostatné kapitolce). V roce 1717 zde postavila rájecká vrchnost panský dvůr. Kolem něho začali vznikat první domky a v roce 1791 zde bylo 13 domů a obec se odtrhla od Lipovce, jehož součástí předtím byla.

Holštejnská jeskyně

Nachází se 200 metrů na západ od obce Holštejn při úpatí skalní stěny. Jedná se o bývalou ponorovou jeskyni Bílé vody. Tvoří ji tunelovitá chodba šířky 56 metrů a výšky 12,5 metrů ucpaná téměr po strop naplaveninami. V jeskyni byly objeveny části diluviálních zvířat, přední část jeskyně je vyzdobena krápníky. Jeskyně byla objevena v roce 1966 po odstranění nánosu ve vstupní části. V roce 1967 byly zahájeny práce na jejím výzkumu. Z jeskyně musely být odstraněny bohaté náplavy, které se hromadily před jeskyní. Vzhledem k náročnosti průkopů byly práce v roce 1977 pozastaveny. Od roku 1983 se pokračuje v průzkumech, které začali v blízké jeskyni Nezaměstnaných (objevená v roce 1943 místním občanem), když se ukázalo, že obě jeskyně tvoří jeden celek. Jeskyně byla prokopána do vzdálenosti 600 metrů pod Šošůvskou plošinu a uděláno bylo 18 rozrážek pro ověření polohy bočních stěn. Pro vysokou koncentraci radonu muselo dojít k propojení jeskyně s povrchem jedním z několika závrtů na Šošůvské plošině. Po dvou neúspěšných pokusech pod závrtem číslo 77 byl v roce 1993 proražen závrt číslo 74.

Hrad Holštejn

Zbytky hradu Holštejna Zbytky holštejnské zdiNalézá se v části Suchého žlebu, zvaného též Hrádský žlíbek. Je nedaleko obce Holštejn, nad propadáním Nová Rasovna. Stojí na vysoké vápencové skále, z níž je krásný pohled na louky a políčka s Holštejnem a na okolní lesy. Již díky této kráse stojí hrad za to navštívit. Zbylo z něho jen pár zdí, příkopy a valy. Pod hradem se nalézá jeskyně Hladomorna, podle níž dostal i hrad svůj název. Český překlad Holštejn znamená totiž něco jako "dutá skála".

Historie
Hrad byl poprvé uváděn v roce 1278 a vybodoval jej Hartman z Cejblovic. 130 let sloužil hrad Vokům z Holštejna, dva z nich, Vok III. a Vok IV. byli loupeživý rytíři. Za Voka V. došlo k rozpadu panství na část Vilémovickou, Kotvrdovickou a Holštejnslou s hradem. Městečko pod hradem potom zaniklo. Dalších sto let drželo hrad 5 šlechtických rodů. Zdenínové prodali roku 1567 Bernertu Drnovskému a od té doby náležel hrad k rájeckému panství až do roku 1945.
Rekonstrukce holštejnského hradu
Jeskyně Hladomorna
Její vchod se nalézá pod skalní stěnou hradu Holštejna, směrem k obci. Před objevením ledových jeskynin (mimochodem jsou v její blízkosti) byla považována za nejstudenější v Moravském krasu (asi 5°C). Je tvořena obrovským dómem (délka 60m, šířka 30m a výška 25m), na dně jsou rozházené velké i malé kusy skály, spadené ze stropu. Jeskyně nikam nepokračujte, takže i kdybyste se rozhodli porušit zákaz vstupu, zapadne vám jenom tak noha do kamenů anhodila poskládaných na zemi.
V dobách středověku, za funkčnosti hradu Holštejna, sloužila k účelu, jak už napovídá její název, hladomorny. Vstup jeskyně byl zazděn (zbytky zdí popsané Wankelem, když zde prováděl výzkum), odsouzení byly do jeskyně vhazovány vrchem, komínem, který spojoval jeskyni s hradem. Tato poslední cesta byla také nalezana, v horní části se dokonce zachovaly schodky vedoucí na povrch. Cesta byla potom zase z důvodu bezpečnosti uzavřena.

Lipovec

Lipovec - první písemná zmínka o obci je z roku 1349, kdy se uvádí jako Zybothslag. Od roku 1371 Lypowka. Za druhé světové války byla obec násilně vystěhována. První zmínka o kostele je z roku 1437. V letech 1828-30 a 1839-43 postaven nový novogotický kostel Narození P. Marie dle projektu H. Kocha s pozdějšími úpravami L. Főrstera. Hlavní oltář s obrazem Matěje Šťastného z roku 1850. Základní škola z roku 1899 s několika pozdějšími adaptacemi a přístavbami. Vápenka "Velká dohoda" z roku 1928. Text i pohlednici zaslal mailem Jan Celý.
Rekonstrukce holštejnského hradu

Nová Rasovna

Jedná se o propadání potoka Bílé vody za Holštejnem, nacházející se pod zříceninou hradu Holštejn. V letních obdobích tok vysychá, protože se propadá ještě dřív, než doteče ke skalní stěně. Voda pokračuje potom Amatérskou jeskyní, kde spolu se Sloupským potokem vytvoří říčku Punkvu. Má tři vchody. První je vlastní propasťovitý ponor, který je od roku 1959 neprůchodný. Střední vchod tvořila puklina vedoucí do středních pater, avšak byla zatarasena při zřícení skalní stěny v roce 1965. Horní vchod se nachází přímo u silnice (od propadání směrem na Ostrov), je tvořen 50m hlubokuo propastí opatřenou ocelovými žebři. Při dně propast přechází v horizontální chodbu s odbočkou Macošské chodby. Ta končí Macošským sifonem, který se neúspěšně pokoušel vypumpovat v roce 1933 Karel Absolon (pozůstatky čerpacího zařízení vytaženého v roce 1977 jsou uloženy v muzeu na blanenském zámku). Tento sifon byl překonán potapěči v roce 1985. Hlavní chodba pokračuje 450m dlouhou Lipoveckou chodbou s odbočkou Mariánovské chodby, které z části prochází kulmskými drobami tvořící sifon. Pod vstupní propastí propadání odbočuje vlevo systém chodeb tvořící střední patra. Z druhého stupně odbočuje komínovitá chodba do horních pater.
Pozor, kolmo nad stěnou propadání se nachází silnice. Bohužel, ta se taky propadla. Přejezd je přes provizorní dřevěný most. K cestě k propadání je výhodné použít červěně značené stezky procházející kolem hradu Holštejn, sestup od silnice je nebezpečný.

Stará Rasovna

Jedná se o staré propadání kde se před vznikem Nové Rasovny propadala Bílá voda. Bývá v činnosti jen za povodní, když už Nová Rasovna nestíhá vstřebávat vzedmuté vody . Místo, kde se Stará Rasovna nachází, tvoří jakýsi půlkruh skal uzavírající údolí, při skalách se terén prudce svažuje. Pokud se vám při návštěvě tohoto místa bude zdát, že je zde abnormální zima než jaká je ve žlebech, tak vězte, že je to tím, že jste právě u vstupu do jediné ledové jeskyně v Moravském krase. Teplota při vstupu do jeskyně se pohybuje okolo bodu mrazu. Ve stěně se vyskytuje vchod do několika jeskyní: Diaklasová, kterou zkoumal již Karel Absolon za účelem obejití Macošského sifonu. Trativodná jeskyně byla zkoumána v roce 1982, byly vypumpovány tři sifony a objevono pokračování v délce 60 metrůukončené 31 metrů hlubokou propastí s dalším sifonem. Keprtova jeskyně byla objevena při odstraňování naplavenin v roce 1960 v délce 300m. Při čerpacích pokusech v roce 1985 byla délka prodloužena o 63 metrů nových prostor. Již dříve zmíněná Ledová jeskyně má délku 50 metrů.

Jeskyně Piková dáma

Nachází se v blízkosti závěru poloslepého údolí Bílé vody. Jedná se o starý ponor, pouze někdy je jeho dolní část zaplovována vodou. Jeskyně úzce souvisí s jeskyněmi Staré Rasovny. V roce 1964 byla hloubena čtrnáctimetrová šachta a došlo k objevu nových propasťovitých prostor. Jeskyně má chudou krápníkovou výzdobu, zachovanou ve větší míře pouze ve vyšších partiích. Některé části jeskyně jsou zaledněny. Povodňové patro Bílé vody bylo objeveno 61 metrů pod povrchem. V roce 1968 bylo nalezeno spojení s jeskyní
Spirálkou suchou cestou a v roce 1979 dosáhli potápěči i mokré cesty.
Po vstupu po vyskružené šachtě následuje v hloubce 20 metrů Zřícený dóm. V jeho úrovni je vyvinut složitý systém chodeb Horního patra. Jedna z odboček vede k 27 metrů hluboké propasti Studna, na jejímž dně je jezírko v chodbě zvané Gotická. Ta po padesáti metrech končí sifonem, oddělující ji od jeskyně Spirálka. Ve výšce 10-35 metrů se nachází 250 metrů dlouhá Spojnice, která tyto dvě jeskyně spojuje. Ve výšce 4 metry nade dnem Studny ústí do jeskyně Ledová chodba, která na konci přechází do Staré Rasovny. S horním patrem je spojena několika propastmi. Propasti jsou vybaveny ocelovými žebři. Délka jeskynních prostor je 1700 metrů.

Jeskyně Spirálka

Byla objevena šachtou, která byla vykopána na dně labilní suti na okraji Bartíkova závrtu (pravá stráň Hrádského žlebu). Po nyní vyskružené šachtě v délce 20 metrů následuje puklinová chodbička vedoucí do 40 metrů hluboké Ústřední propasti, kde při výzkumech v letech 1954-1958 bylo poprvé dosaženo povodňového Řečiště podzemní Bílé vody mezi Novou Rasovnou a Macochou. Uprostřed Ústřední propasti se nachází ústí Spojovací chodby z jeskyně
Piková dáma. Dno propasti je vyplněno sutí, která se svažuje až 67 metrů pod povrchem k hladině Jezírka, které je ohraničeno sifonem od jeskyně Piková dáma. Na dně se nachází začátek Tunelovité chodby. Ta pokračuje k Odtokovému sifonu na konci povodňového řečiště Bílé vody. Nad sifonem se nachází nejmohutnější krápníková výzdoba zvaná Varhany. Nad jezírkem je položen složitý labirynt chodem s propastmi Páteční a Fetanka (dno tvoří hladina sifonu mezi Spirálkou a jeskyní 13C. Proti směru toku Bílé vody pokračuje Balvanitá chodba rozšiřující se v prostoru zvanou Rotunda, v níž je situován Přítokový sifon, jehož odčerpáním v roce 1933 byly zjištěny chodby ve směru k Nové Rasovně. Jde o Diskodóm a dóm U Přepadu, které stoupají a následuje klesající Říční chodba k dómu u 12 prasat, kde je uzavřena Belgickým sifonem, za kterým se nachází chodba Potapěčů ukončena Macošským sifonem Nové Rasovny. Délka Spirálky je 1800 metrů, stýkají se v ní řečiště Nové a Satré Rasovny.

Jeskyně 13C

Tato jeskyně se nachází pravé údolní stráni Hrádského žlíbku mezi hájenkou a rozcestím U Kaštanu (křižovatka silnic Sloup, Ostrov, Holštejn). Byla objevena ze dna skalnatého závrtu v roce 1964, kdy se podařilo uvolnit 45 metrů hlubokou propast protékanou na jejím dně Bílou vodou v místě zvaném dóm Halucinací. Jeskyně je tvořena systémem mnoha sifónů, při jednom potápěčském výzkumu v roce 1965 zde zahynul Jiří Šlechta. Po této tragické události převzali práce v jeskyni profesionálové a realizovali sestřelování sifónů směrem po toku Bílé vody. Tyto práce byly zastaveny v roce 1970 s objevením Amatérské jeskyně. Byla dosáhnuta vzdálenost 800 metrů od dómu Halucinací. Směrem proti toku se nachází Jezerní dóm s přítokovým sifonem od jeskyně
Spirálka. V dalších částech jeskyně se vyskatují patra v dómu U Barevné kaskády, v Kalcitovém dómu a Břitovém komíně. Vstupní část je vybavena ocelovými žebři a při plavbě lze využít člunů.

Jeskyně Plánivy

Tato jeskyně se nachází na východní zalesněné stráni Holštejnského údolí mezi Holštejnem a Lipovcem v zaříznutém údolí Plánivského potoka. Je tvořena dlouhými úzkými vertikálními puklinami s meandry, kde se zařezává Plánivský potok. Jeskyně si vysloužila pověst nejobtížne¨ěji přístupné v celém Moravském krasu. Nejvýznamější objevy jeskyně probíhali v letech 1943-1944. Průzkum jeskyně pokračoval v roce 1961, kdy došlo k objevu čtyřech meandrů za Plánivským oknem, ukončeným nepříjemným bahnitým polosifonem. Přes velké obtíže však byl překonán a skupina jeskyňářů se dostala ještě dále o 40 metrů, kde postup v tekutém bahně zcela zastavil sifon Smrti. Největší, pěkně vyzdobený Hlinitý dóm má výšku 15 metrů. Nejkrásnější krápníková výzdoba je ve Stříbrtných dómech. Délka jeskyně se pohybuje okolo 500 metrů s devadesátimetrovým klesáním.

Jeskyně Dagmar

Nachází se ve východní stráni Suchého žlebu nedaleko křižovatky u Kaštanu (Ostrov u Macochy, Sloup, Holštejn). Jeskyně bývala v dávné době ponorovou jeskyní Jedelského potoka, délka chodeb dosahuje 200 metrů. Jeskyně se skládá ze dvou větví. Západní větev je charakteristická nízkými, plochými a silně řícenými prostory. Klesá o 30 metrů přes 3 stupně. V této větvi je bohatá krápníková výzdoba v Kapli, v Dómu nádob se nalezlo množství střepů z nádob 13.-14. století. Jížní větev je v celé délce bohatě zdobena krápníky. Dosahuje do hloubky až 65 metrů pod úroveň vchodu, nejhlubší propast je hluboká 28 metrů. Z jeskyně stopá několik 15 metrových komínů.

Císařská jeskyně

Jedná se o vodní jeskyni, která se nachází v části Suchého žlebu mezi Holštejnem a Ostrovem ve východní údolní stráni, asi kilometr od Ostrova při silnici směrem na Holštejn. Tato jeskyně má velmi zajímavou historii. První ji popisuje Anton Nagel v roce 1748 jako jeskyni vyplněnou velkou a hlubokou vodou. Z roku 1815 pochází zpráva J. Horkého o objevech starohraběte Salma v letech 1790-1800 který píše: "V Ostrovském žlebu jest jeskyně s jezerem jako křišťál průhledným." Salmové, knížecí rod, při návštěvách jiných knížecích rodů na svém panství, zavedli návštěvu do nějaké jeskyně vyskytující se na jejich panství. Roku 1824 navštívil jeskyni sám císař s císařovnou Terezií a od té doby byla jeskyně zvána Císařská. K této události dal kníže v jeskyni zbudovat k jezeru schodky se zabrádlím. Po Salmovi zkoumal jeskyni Jindřich Wankel, Martin Kříž a nakonec Karel Absolon. Jeskyně neoplývá zrovna bohatou krápníkovou výzdobou. V roce 1997 byla upravena pro speleoterapii. Celková délka chodeb se pohybje okolo 600 metrů.
Jeskyně po vstupu klesá chodbou o 18 metrů k hladině Nagelova jezírka. Odtud vede průjezd k Salmovu jezírku vysoký 4m a široký 3m. Prostora Salmova jezírko přechází v komín, je široká 7 metrů. Hloubka je 2-3 metry. 7 metrů vysokou a 1 metr širokou soutěskou pokračuje jeskyně do Dómu klidu s šířkou 5-6 metrů a hloubkou 3 metry. Na stropě se nachází stalaktitová krápníková výzdoba. Odtud na SV odbočuje otvor 30cm vysoký a 1m široký o délce 52m k Jezírku č.4. Protože byl ve směru na Holštejn o 137 metrů dále objeven průchod do další vodní jeskyně, který nejspíše souvisel s Císařskou jeskyní, další práce byly přesměrovány sem s cílem spojení obou jeskyní. Po velmi strmém průchodu se odtneme u Hlubokého jezírka na malém poloostrůvku. Jezírko je široké 8m a hluboké 5m, výška dómu 6m, v jednom místě dokonce 11m. Po 25 metrech délky jezírka následuje suchá chodba Dóm tarvertinů. Zajímavostí je bílá travertinová stěna, která se láme v malých destičkách. Je to zapříčiněno mrazem, který sem vniká díky otevřenosti jeskyně a někdy se stává, že zamrznou i jezírka. Díky mrazu jsou rozpukány iskály a krápníky. Z chodby odbočují tři otvory položené těsně u země k Nighapurskému jezírku (délka 14m, šířka 3m a hloubka 1,8m). Odtud stačí přeplut k suchému Dómu chaosu (délka 11m, šířka 9m, výška 8m) se dnem pokrytým přeházenými kry travertinu zaražených v sypké hlíně. Při Absolonově výpravě z dómu odbočovaly štěrbiny, kterými byl umožněn pohled do veliké prostory. Absolon se tedy rozhodl zde nechat kopat dělníky. Za několik hodin byly průrvy na délku 2 metrů dostatečně uvolněny, byl přes ně přetáhnut člun a nastala plavba po Širém jezírku o hloubce 4m, délce 24m a šířce 2-6m. Stropy ve výšce 10 metrů jsou posázeny krásnými stalaktity. Na konci jezírka vyrůstá z vody stalaktit v místě, kde je Širé jezírko spojeno s jezírkem č.4. Z Širého jezírka dále odbočuje chodba dlouhá 10m ke příkrému stupni. Přes něj do Šestého dómu o délce 9 metrů, kterébje po březích zdobeno krystalickými krápníky. Dóm přešel vzápět jiný, sž 15m vysoký ,ale jen 3m široký. K západu vede nízká a úzká průrva do Bílého dómu s nejkrásnější výzdobou v celé Císařské.

Ostrov u Macochy

Větrný mlýn v Ostrově Obec s rybníkem, na okraji se nachází veřejnosti přístupná jeskyně Balcarka. Nad vsí je bývalý kamenný větrný mlýn holandského typu z 2. poloviny 19. století. Byla původně sídlem rodiny, která se jmenovala stejně jako ves. Ke konci 14. století přešla pod Holštejsnské panství, první zmínka odtud pochází z roku 1371. V roce 1564 patřil Rájeckému panství, stejně jako ostatní obce v tomot regionu. Ve svahou pod Ostovskou plošinou se nachází kostel svaté Máří Magdalény. Kostel založily sestry Eliška a Ofka roku 1490, ten současný pochází z roku 1785 a je barokní. Před ním se nachází socha Krista z 2. poloviny 19. století a kříž z roku 1869, výrobky blanenských železáren.
Ostrovská propast
Náchází se přímo uprostřed obce na návsi před farou. Je zadělána mříží a ke hladině vody má hloubku 50 metrů. Bohužel, na začátku tohoto století byla propast využita jako žumpa. Byla tak brzo zanesena a při zkoumání Absolonem v ní nehořela ani lampa a nedalo se v ní dlouho pobývat. Práce tak byly složité Postupným otevíráním nánosů dospěli k hladině vody ve výšce 449 m n. m. Další průzkum stále znemožňoval těžký vzduch a zápach.
Název
Jestli si někdo říká, proč se vesnice jmenuje právě Ostrov u Macochy, tak vězte, že jméno má svůj význam. Když v Císařské vodní jeskyni při velké vodě stoupne hladina jezírek, voda z jeskyně vytíká z výtoku, který nejdeme pod Ostrovem pod Panským dvorem (dvůr je umístěný nad silnicí na veliké skále). Vode se hrne z tohoto výtoku a protože se přirozený ponor brzy zacpe, zaplavuje louku a vytváří jezero. Při 3-4 metrech se voda strácí stejným otvorem, kterým se sem dostala. V Císařské jeskyni totiž hladina dosáhne takové výšky, že vodá padá vrchními otvory jeskyně do dalšího podzemí.
Ostrovská propadání
Nachází se přímo na okraji obce, potok se propadá hned, jak se dotkne vápencového území. Jde vidět přímo u silnice za Balcarkou, v podobě hlubokého závrtu. Ten se však zaplňuje jen za povodňových stavů. Vlastní ponor je ještě blíže. Voda se zde propadá do podzemí, kde se spojuje s Krasovským potokem z Vintoků a společně opouštějí podzemí v Malém výtoku Punkvy.
Pokusy o otevření ponoru Lopače byly prováděny od roku 1928, kdy byly objeveny menší prostory. V pokračování bránily obrovské balvany, které neodolali ani pokusu z roku 1968. V roce 1985 byl zával balvanů překonán šachtou, vedoucí z povrchu. Lopač pokračuje v jeskyni členitými chodbami v toku. V délce 250 metrů se stíká s přítokem od Ostrovské plošina. Ten je oddělen sifonem, stejně jako tok splynutého potoka Odtokovým sifonem. Oba byly neúspěšně čerpány. Do jeskyně byl ražen bezpečnější vchod a Odtokový sifon zkoumali speleopotápěči. V roce 1995 zde zahynul potápěč Jiří Šimeček. Při záchraných akcích byla vyhloubena štola, která vyústila v hloubce 30 metrů do volných prostor s celkovou délkou 56 metrů za Odtokovým sifonem.

Jeskyně Balcarka

Znak jeskyně BalcarkaVeřejnosti přístupná jeskyně na jižním okraji Ostrova u Macochy. Vchod se nalézá ve vápencové skále 15 metrů vysoko nad údolím. Vstupní část, 35 metrů dlouhou vytvořila Bílá voda, když ještě neprotíkala podzemím, byla osídlena pravěkým člověkem. Wankel zde našel v hloubce jednoho střevíce dřevěné uhlí a špičatý nástroj z kosti. Dále zde hledal M. Kříž a Jan Knies. Ten zde našel šest ohništ a mnoho kostěných nástrojů, brosek, hroty; a zvířecí kosti. Jeskyně vyniká krápníkovou výzdobou a svou barevností. Je tvořena ve dvou patrech. Prohlídková trasa je dlouhá 800 metrů, trvá 45 minut a teplota je jen 8,7°C.
Otvírací doba a ceny vstupného
Najdete kompletně se všemi jeskyněmi Moravského krasu a okolí, jeskyně Balcarka zde.
Plán jeskyně
Historie objevů
Prvním objevem bylo nalezení jeskyně Popelušky ve stěně nad propadáním potoka. Vše (strop, stěny i krápníky) je zde pokryto šedobílým nickamínkem. Do nitra Balcarky se vniklo až v roce 1923. Objevitelem se stal Josef Šamalík, rolník a poslanec z Ostrova. Dělníci mu byli nezaměstnaní také z Ostrova. Po mnohac neuspěších vnikly v roce 1924 zhora do prostory Kaple a pak tuto jeskyni spojili se starou. Kaple je vyzdobena malými krápníky a stalaktity až k zemi. Hlínou zanesenými prostorami se dále dostali do prostory s růžově zbarvenými krápníky a odtud 14. března roku 1924 do Rotundy. Je to prostora vykroužená z hora padajícími kapkami vod. Bílý strop je pokryt žlutými krápníky. Na okrajích jsou bílé stalaktity s žlutě vylitými sintrovými stěnami. Stejného dne byl objeven i Dóm zkázy, délky 30 metrů, šířky 18 metrů a výšky 10 metrů. Dnešní výzdoba je chudá protože se v dávných dobách zřítil strop a zničil ji. Mezi balvany ve východní stěně vnikly dělníci do menších síněk až 22.dubna stanuli ve Velkém dómu. Má délku 65 metrů, šířku 25 metrů a výšku 10 metrů, je největší prostorou v celé jeskyni. Voda zde vnikala z povrchu komínem. Tvoří ji čiré stalaktity a o něco menší stalakmity. Na stěně je krápníkový vodopád, krápníky jsou průsvitné, žluté a červené. Na konci jsou dvě sintrová jezírka, Korálové a Leknínové a kolem nich bohatá krapníková výzdoba. Dále bylo z domu zkázy objeveno několik dalších jeskyní (1934-1935), které byly v roce 1934-1935 spojeny navzájem umělými chodbami. Tyto zase vynikají nádhernou krápníkovou výzdobou. Při objevování J. Šamalíkem došlo k zasypání "nevýznamných" chodeb vytěženým materiálem, který potom znemožňoval další objevy. Jeskyně byla umělými průkopy spojena s jeskyní Popeluškou a ta stejně se zemským povrchem. Později byly upraveny prostory jeskyně a proraženy nové chodby a tím vznikl dnešní okruh.
Uvniř jeskyně Balcarka Uvniř jeskyně Balcarka

Perníková chaloupka
Popis prohlídkové trasy
Areál jeskyní je tvořen prodejnou vstupenek a suvenýrů s občerstvením a parkovištěm. Před jeskyní se nachází několik závrtů. Na skále u pokladny je zřízena malá naučná rostlinná stezka. Do jeskyně se vchází starou jeskyní, od parkoviště se jde nahoru po betonovém chodníčku. Potom se čtrnáctimetrovým schodištěm vchází do spodních pater s menšími jeskyněmi (1947, 1948, 1924). Dostanem se do Rotundy a pokračujeme do Velkého dómu, který obejdeme až na odpočívadlo,kde je umožněn pohled na Galerii. Je tvořena tisíci býlími krápníky z čistého vápance, stříbrošedými (kysličník hliníku) a žlutými až červenými (kysličník železa). Sestopíme a zase vystopíme Puklinovou chodbou kolem mohutného krápníku do druhého oddělění Galerie a uvidíme Čajovou panenku, dále na stěně vodopády podobné hradům. Sestoupíme do třetí části, Lavicové chodby. Má nízké stropy, výrůstají z nich brčka, mrkvovité a hůlkovité stalaktity. V posledním, čtvrtém oddělení nás nsdchnou dva krápníkové sloupy, Cukrová pohádka a Loutkové divadlo. Z galerie pokračujeme do Dómu zkázy, nahlídneme do jícnu Rotundy, ocitnem se v Kapli a nakonec zavítáme do Popelušky, kde krápníky mají šedou barvu. Ty ostatně dali jeskyňce své jméno. Východním směrem ven z jeskyně a po chodníčku k parkovišti.

Propadání Vintoky

Jedná se o propadání Krasovského potoka do podzemí. Potok se ztrácí v místě, které je poznatelně od okolí zúžené, dříve tu bylo slepé údolí, ohraničené skalnatou stěnou. Potok se ztrácí již před silnicí.Avšak konečné ponory jsou až těsně u skály. Ta je na protější straně než jeskyně Balcarka, v létě díky hustým keřům není vůbec vidět. Dobře ji jde pozorovat pouze na podzim, na jaře a v zimě. Podzemní tok potoka stále nebyl zjištěn. Potok vyvěrá v
Malém výtoku Punkvy. Zajímavý je název tohoto propadání, který se v krasu dost často vyskytuje. Je to místo, kde vniká voda do podzemí, název je tedy místním lidem zpotvořený.Propadání je tvořeno několika starými jeskyněmi ve skále, avšak tyto ponory jsou aktivní jen za povodní.
První známý sestup provedl Jan Suchánek. Měl k dispozi dvě třicetimetrové lana. Krkolomný sestup střídali úzké škvíry a životu nebezpečné šroubovice. Po druhé šroubovici mu už nestačilo lano a tak se rozhodl, že se odváže a dolů sleze. Dosáhl dna v hloubce 65 metrů, avšak byly to jen zaklíněné balvany hrozí stržením do dalších hlubin. Pak nastalo vyzvedávání, které trvalo jeden a půl hodiny. Další práce pak byly zbržděny příčinou neopatrného zasypání chodeb. Ve Vintocké skále se nachází několik jeskyň: Cigánská, Ponorová, S oky, Vintocká propast 1 a 2 (hloubka 50m), Škrapová propast (hloubka 50m), Liščí díra a Šachta průvanů. Nejmohutnější je puklinová stupňovitá Vintocká propast 1 (hloubka 75m). Její střední částí je Ústřední propast (50m nade dnem propasti), do níž se sbíhají všechny chodby z Vintoků.
V oblasti Balcarovy skály a Vintoků z důvodu ochrany přírodních hodnot zde vyhlásila správa CHKO v roce 1998 přírodní rezervaci o výměře 7,5 ha.

Jeskyně dolní části Suchého žlebu

Pod Ostrovem se nachází již popisovená jeskyně Balcarka a propadání Vintoky. Údolí se začíná zužovat, v místě silniční odbočky na Vilémovice se rozkládá poslední louka, která je již ohraničená skalkami a strmými srázy. Místem prochází červeně značená turistická cesta z Vilémovic na Macochu. V místě začátku serpentin na Macochu se údolí náhle v pravém úhlu zužuje a dál již pokračuje údolí, kterým vede zrušená silnice ke Skalnímu mlýnu. Údolí zde již nabývá kaňonovitého charakteru, který se po několika set metrech stane skutečným. V údolí bývá velká zima, mezi skalami svítí sluníčko jen malou chvilku. Také zde budete hledat tekoucí vodu na povrchu marně. Údolí je součástí NPR Vývěry Punkvy a roste zde mnoho vzácných rostlin, proto vás prosím, využívejte jen značené cesty, nevstupujte do jeskyní, netábořte zde a neodhazujte odpadky. Nejsou zde samozřejmě popsány všechny jeskyně, pouze ty nejvýznamější.

Otevřené jeskyně: V následujícím popisu naleznete i informace, zda je jeskyně otevřená či uzavřená mřížemi či vrátky. V těch uzavřených se nachází krápníková výzdoba, hluboké propasti nebo obrovské jeskyní prostory. V tom druhém případě se jedná o nevýznamné krátké jeskyně bez krápníků a propastí a proto nemá význam tam umísťovat mříže. Na paměti však mějte, že vstup do kterékoli jeskyně mimo těch zpřístupných je zakázán. Ale dobrodrům vstupu do otevřených jeskyně kromě zákonů nic nebrání. Tak aspoň neničte narůstající malé krápníčky, neodhazujte odpadky, nerozdělávejte oheň a neserte tam ani nechčite! Prosím!
Já sám jsem prolezl s kamarády mnoho takovýchto jeskyní. V mnohých jsme pocítily strach, napětí i chvíle překvapení. Nikomu nechci vzít toto dobrodružství a proto u každé jeskyně je dodatek o tom zda je jeskyně otevřená a také o cestě k jeskyni. Právě díky těmto jeskyním vznikly tyto stránky. Snažil jsem se totiž najít všechny informace o jeskyních v Moravském krase, do kterých bychom mohli vlézt. Ze získaných informací jsem pak vytvořil tyto stránky.
Srnčí jeskyně
Tato jeskyně se nachází na keřovité stráni Macochy, asi 200 metrů od silnice. Je zastávkou naučné stezky Macocha. Místo nad jeskyním otvorem a skalkou, opatřené dřevěným zábradlím, poskytuje pěkný výhled do Suchého žlebu, na Vilémovice a Kojál. Výrazný je odtud černající se otvor Kravské díry. Jeskyně je ve vstupní části ve stropu prolomena. Byla objevena roku 1912, postupným odstrňováním třetihorních naplavenin. Práce pokračují i v dnešní době a zatím je zjištěn systém, složený z jednoho dómu, dvou propastí o hlobce 80 metrů a chodbami o celkové délce 350 metrů.
Do této jeskyně jde vlézt, velkou nevýhodou je velmi bahnité dno. Vstupy do propastí jsou zabezpečeny železnými vrátky.
Smrtní jeskyně
Přestože má hrozivý název, nezahynul zde žádný člověk ani zde není žádná hluboká propast. Jelikož v kraji není žádná voda, protože je všechna schována v podzemí, vynášela se zde smrtka do jeskyně místo obvyklého hožení do potoka. Odtud teda ten název. Jeskyně je poměrně vysoko nad údolím, 100 metrů od vesnice Vilémovice. Nachází se na keřové stráni plné bílých skalek. Vchod je asi 10 metrů nad silnicí Ostov-Vilémovice, avšak v létě kvůli bujné vegetaci nepostřehnutelný. V jeskyni byla zničena krápníková výzdoba. Délka jeskyně je 130 metrů a Hlavní chodba se po 35 metrech dělí na chodbu Nízkou a chodbu Vilémovickou.
I do této díry je možné se bez problémů dostat.
Ovčí díra
Nachází se na levé straně Suchého žlebu. Jelikož jsem ji nenašel, domnívám se, že je někde před zúžením údolí v Kamenitém žlíbku(pod silnicí na Vilémovice). Má 8 metrů široký a 5 metrů vysoký vchod. Její délka dosahuje 25 metrů a byla v ní nalezena studentem Vaňurou lebka pižmoně, přesto že jeskyni prokopali významní badatelé Wankel, Kříž a Knies. Podle délky této jeskyně odhaduji, že bude otevřená.
Verunčina jeskyně
Má vztah k harbešským podzemním prostorám, byly v ní nalezeny artefakty z doby magdalénienu. Ani tuto jeskyni se mně nepodařilo nalézt, ale nejsoíš bude uzavřená.
Kravská díra
Jeskyně nedaleko od silnice po vstupu do Suchého žlebu s 10 metrů širokým a čtyři metry vysokým vchodem, lákajícím k návštěvě. Jeskyni tvoří hlavní dóm, z něhož vybíhají dvě chodby. Jedna je zatarasená balvanitým zásypem a druhá končí v otevřeném závrtu. Pokud jste dost úzcí, prolezete do až do jeho jícnu.
Soutěska Horní Úzká
Údolí se již nadobro ponořilo do bílých skal a pomalu okouzleni krásou kaňonu přicházíme k úžině. Před stavbou silnice se zde jen stěží dalo projet na koni. Stavbou silnice se místo dosti pozměnilo, ale zaplať pán Bůh, už je zde zákaz vjezdu. Často zde narazíte na mlhu a místo je ještě chladnější než na jiných místech ve žlebu. Upoutá zde vchod do jeskyně Kalovy propasti, odkud také vane dost studený průvan. Zajímavý je výklenek ve skále na protější straně, polojeskyně kulového tvaru, která naznačuje, jaký proud zde musel kdysi být.
Kalovy propasti
Před rokem 1911 zde vstup do jeskyně nebyl vůbec znatelný, v tomto roce malou dírku M. Zapletal vyčistil a uvolnil tak cestu silnému průvanu, který dával tušit další prostory. Celý rok Jedovnický občan Kala prováděl uvolňování vstupní chodby. Nejprve byli do chodbičky sesláni dva malý hoši. Po jejich výzkumu místo prozkoumali i Zapletal s Kalou a později s Absolonem. Jeskyně je tvořena třemi dómy, třemi propasti 43 metry hlubokými a dvěma dlouhými komíny. Bylo to velké zklamání především pro Kalu. Dnes je vstup do jeskyně velmi dobře viditelný a láká k návštěvě. Po několika metrech ve studené jeskyni se za zatáčkou náhle sníží strop do malého zamřížované otvoru na 30 centimetrů. Dírou je vidět do propasti, avšak je nepříjemný průvan vanoucí do očí. Rozhodně nedoporučuji návštěvu bez baterky, stejně nic neuvidíte.
Novákovy jeskyně
Leží v jížní stráni žlebu, je nápadná svým obrovským vchodem, který je 10 metrů široký a 3 metry vysoký. Je dlouhá 30 metrů, osvětlená denním světlem, postupně se svažující až o 7,5 metrů oproti vchodu. O této díře nemám ani ponětí, ale určitě bude přístupná.
Soutěska Spodní Úzká
Druhá, o něco níže položená soutěska, dlouhá 35 metrů, široká pouze 2,5 metru. Nalézá se v ní jeskyně Balákova, jeskyně Mastný flek (pojmenována podle úkazu, který se objevuje na vápencových skálách při zimních mrazech, kde naznačuje přítomnost nějaké jeskyně) a jeskyně Výtoková.
Jeskyně Králova
Nachází se v jižní žlebovské stráni, 6 metrů nad silnicí. Objevena byla v roce 1909 úzkým otvorem na dně krátké jeskyně. Po průlezu dlouhém 8 metrů následuje dóm s krápníkovou záclonkou. Chodba se zde zvětšuje, pak se sníží na 0,8 metru a zese se hned zvětší. Zde jeskyně končí v délce 55 metrů. Dále pokračuje komín, který vede do dalšího dómu s krápníkovou výzdobou. Z dómu vychází další komín, který je však již zatarasen balvanitým zásypem. Díky krápníkům je tato jeskyně zamřížovaná.
Krápníková zazděná
Jen o 36 metrů východněji od předcházející jeskyně leží tato taktéž uzavřená podzemní prostora(možná vám připomíná název jiné jeskyně a to Pustožlebské zazděné v Pustém žlebu). Byla objevena jenom náhodou, při stavbě silnice. Na stavbu se shraboval štěrk ze strání a jednou se tak objevila jeskyně. Lesníci jeskyni prolezli a před nenechavci a zvědavci byla jeskyně zazděna. Když se šířili pověsti o její délce požádala lesní správa v Rájci profesora Absolona o výzkum této jeskyně. Z bájných několika set metrů se jeskyně zmenšila na pouhých 84 metrů. Jeskyně zase začíná malým otvůrkem a klesá do Nicového dómu, 3,5 metru hluboké propástky. Nicové povlaky na stěnách tvoří až 10 cm. Vrací se do Horní chodby, která je ukončena 8,6 metrů hlubokou stěnou. Na dně jeskyně se rozkládá Krápníkový dóm, všude krásně zdoben krápníky. Nachází se zde ještě jeden komín ve spojitostib s Horní chodbou. Jeskyně končí štěrbinami.
Komínovitá jeskyně
Leží naproti dvoum předcházejícím jeskyním, 11 metrů nad údolím. Vchod má charakteristický tvar pravoúhlého trojúhelníku s přeponou na zemi. Vchod je 5,5 metru široký, 4,3 metru vysoký. Jeskyně sice není zamříovaná, ale je tvořena pouze jednou chodbou ve stálém směru s nepatrnými nevýznamnými odbočkami, a proto je docela nudná na prolézání. Navíc končí již ve vzdálenosti 47 metrů. Pokračuje dále ještě zataraseným, 12 metrů vysokým komínem.
Pohádkové jeskyně
Jeskyně, která spojuje Pustý a Suchý žleb s nádhernou krápníkovou výzdobou. Nejznámější jsou Skleněné dómy. Návštěvníci se mají možnost podívat do části těchto jeskyní, a to při prohlídce Punkevních jeskyní při plavbě, zástavkou v Masarykově dómu. V suchém žlebu má jeskyně východ přímo pod Čertovým mostem, v místě rozcestníku. Mezi skálou se tam objevuje bahnitý, prudce svahovitý sestup, který je bohužel zanesen od neukázněných turistů odpadky, kteří si s tohoto místa udělali "odpadkáč". Když prolezete odpadkážem, po několika metrech v bahnité vysoké chodbě na vás čekají železná vrata.

Čertův most

Menší vápencová obdoba Pravčické brány v Českém Švýcarsku. Je to pradávná jeskyně vyhlodaná tokem Bílé vody Suchým žlebem. Jelikož na jeskyni působila eroze, jednotlivé kusy skály odpadávaly až zbyl jen tento, 18 metrů vysoký skalní oblouk. Ten je tvořen dvěma bránami, jednou větší a druhou menší. Když ještě údolí nebylo tak lesnaté jako dnes, proudily sem dyvy návštěvníků. Starohrabě Salm zde nechal postavit dřěvěný přístřešek ochraňující turisty před nepohodou. Dnes už je celý žleb hustě zalesněn a tak se nepozorným návštěvníkům zcela ukryl. Navíc v létě, kdy jsou stromy zalistěny, je téměř nepozorovatelný. Kdysi k němu vedla turistická stezka, dnes z bezpečnostních a ochranných důvodů zrušena. Na místo vás upozorní rozcestník "Pod Čertovým mostem", kde je i výzva k podívaní, ale varování před výstupem.
Čertova branka
Nachází se nedaleko Čertova mostu, vznikla erozí prudkého toku potoka. Voda sem dříve zřejmě ústila komínem, který se rozšiřoval až z jeskyňky zbyl jen malý tunel.

Pokračování popisu jeskyní

Jeskyně Rytířská a jeskynní hrad
Tato ohromná jeskyně se nachází 45 metrů vysoko nad údolím v jížní suchožlebské stráni. Tato jeskyně je udivující svým obrovským vchodem, 15 metrů vysokým a 16 metrů širokým. Jeskyně je dlouhá 47 metrů a je celá až na konec osvětlena denním sluncem. Jedná se nejpravděpodobněji o starou výtokovou jeskyni se vztahem k Harbešské plošině. Jeskyně se od vchodu snižuje o 7 metrů, portál jeskyně je také dosti erodován. V době protektoriátu, roku 1939 zde prováděl archeologický výzkum Karel Absolon. Byla prokopána celá jeskyně, nalezeny byly stopy po paleolitickém člověku (ohniště, ornamentované kopí, rydla, škrabáky). Z období neolitu to byly keramické střepy. Ornamentované střepy v jeskyni pak pochází ze středověku, kdy zde byl zřízen u nás ojedinělý jeskyní hrad. Neexistují však o něm žádné historické zprávy. Jediné co víme je, že do portálu jeskyně byla vystavěna obranná zeď, vlastní hradní prostory se pak nacházely již v podzemí.
Jeskyně Zbojnická
V blízkosti Rytířské jeskyně se nachází tato jeskyně, podobná předešlé. Je umístěna o 10 metrů výše, táhne se od vzdálenosti 23 metrů klikatou chodbou, její vchod je vysoký 6 metrů a široký 10 metrů. Končí balvanitým zásypem a celé její dno je pokryté balvany. Tyto dvě jeskyně jsou otevřené, ale i přes svoje velké rozměry nejsou dobře ze žlebu díky hustému lesu vidět.
Mastný flek
Leží asi 750 metrů SV směrem od Kateřínské jeskyně, těsně u silnice pod skalní stěnou v pravé údolní stráni. Objevy začali v roce 1939. Na začátku jeskyně se vyskatuje jezírko skapové vody o hloubce 30 cm. Chodba vyúsťuje do dómu s bohatou krápníkovou výzdobou. Na jížní straně přechází v úzkou puklinovou chodbu. Dóm nejspíše vznikl řícením strpu, čehož je dokladem suťový kužel. Nad kuželem se náchází 40 metrů vysoký komín. Jeskyně je zaplavena nánosy. Její celková délka je 300 metrů a není přístupná.
Koňská jáma
Jeskyně souvislá s Kateřínskou, nacházející se nedaleko za ní, dobře viditelná ze silnice. Vedou k ní vyšlapané pěšinky zvědavých a neukázněných turistů. Vstup do nepřístupných jeskyní není povolen. Bez světla se do jeskyně nepouštějte už vůbec, spadané balvany mezi kterými vám může zůstat noha nebo četné propasti. To se v této jeskyni všechno vyskytuje. K jeskyni vedou přímo ze silnice vyšlapaná cestičky. Pokud to nevydržíte a k jeskyni stejně půjdete, tak popojděte o pár metrů dál, najdete pěšinku, vedoucí pěkně svahem. Jeskyně je proti bývalé turistické cestě vedoucí ze žlebu na Harbechy.
Vstup do jeskyně tvoří pěkné bludiště. Je zde mnoho vysokých ohromných balvanů, mezi nimiž jsou průchody. Hlavní vchod se nalézá 18 metrů nad silnicí, je 5 metrů vysoký a 1,5 metru široký. Délka všech chodeb jeskyně dosahuje hodnoty 200 metrů. Díky malému vstupu je začátek jeskyně již v pološeru. Hned po vstupu následuje První dóm, z něhož vybíhají 4 chodby. Jedna končí síňkou, druhá docela příkře sestupuje po bahnitobalvanitém povrchu do Rozlehlého dómu. Je to jedna z velkých dómovitých prostor Moravského krasu, dlouhá 30 metrů, široká 10 metrů a vysoká 15 metrů. Třetí a čtvrtá odbočka jsou navzájem spojeny, na první navazuje ještě krátký slepý úsek. V tomto místě se hlavní chodba zatočí o pravý úhel a po několika metrech se spojí s čtvrtou odbočkou z Prvního dómu, oděluje je ale už asi dvoumetrový stupeň. Po několika dalších metrech se první chodba zlomí asi v sedmimetrovou propástku. Dále je chodba dosti široká, ale velmi nízká, dá se zde prolézt pouze plazmo. Potom následuje dlouhá prostora, ale je celá zalita ohromným krápníkem, takže rozměry jsou stejné jako v chodbě. Jeskyni ukončuje zasypaný komín.
Ze starší literatury se můžeme dozvědět o překrásně krápníky ozdobené jeskyni. To zde však pomocí domorodých skalních duchů (jednoduše vykradači jeskyň) a neukázněných turistů zmizelo. Navíc skály jsou zčernalé od ohně. Jeskyně je otevřená, ale pozor na propast!

Jeskyně Kateřínská

Znak jeskyně Kateřínské
Vstupní otvor do Kateřínské jeskyně Veřejnosti přístupná Kateřínská jeskyně se nachází na konci Suchého žlebu, v blízkosti Skalního mlýna, kde se spojují tento a Pustý žleb. Všimne si jí snad každý, kdo prochází Suchým žlebem. Je v místě, kde se již rozměry údolí zažínají zužovat mezi skály a strmé stráně. Prostor před ní je velmi strohý, zarostlý plevelem. Uprostřed je nové betonové schodiště. A proč je území před Kateřínskou tak strohé. V roce 1995 jste zde mohli ještě vše najít při starém. Potom se ze skály utrhl obrovský balvan a správní budovu před jeskyní zcela zdemoloval. Ta byla odstraněna a nová, dřěvěná je umístěna na parkovišti u Kateřínské. Tato jeskyně není moc navštěvovaná, ale krápníková výzdoba je zde nádherná. Nachází se zde největší jeskynní prostora, kde jsou díky výborné akustice konány koncerty. Do jeskyně se pořádně oblečte, teplota se zde pohybuje okolo 7°C.
Otvírací doba a ceny vstupného
Najdete kompletně se všemi jeskyněmi Moravského krasu a okolí, Kateřínská jeskyně zde.
Plán jeskyně
Stará Kateřínská
ČarodějniceTato jeskyně je již dlouho známá. Byla navštěvována především lupiči kostí ale i zvědavými občany. Wankel a Knies zde nalezly několik paleotických předmětů a ohniště v hloubce 1 metru, ale v jeskyni jsou porušeny od lupičů kostí vrstvy, takže nemohlo být nic řečeno s jistotou. Další nálezy byly objeveny při spřístupňování, ale jeskyně nebyla tak obydlená jako například Kůlna u Sloupu. Uvnitř se náchází velký prostor, pokrytý všude kamením spadeným ze stropu a terén je neschůdný. Tato prostora je největší v Moravském krase. Rozměry jsou následující: dálka je 96 metrů, šiřka 44 metrů a výška 20 metrů. Obvod dosahuje 250 metrů. Do tohoto prostoru se vstupovalo malým otvorem, který se v tak velká prostoře a všude rozházeným kamení dobře ukryl, takže východ z jeskyně činil problém i zkušeným jeskyním průvodcům. Navíc světla v té době nemohla ozářit celou prostoru tak, jak to vidíme dnes s použitím několika reflektorů. Málem osudným se to stalo archeologovi Klimentu Čermákovy, který při návštěvě Macochy poznal domorodce Kučeru a ten ho zavedl do Kateřínské jeskyně. Putovali po jeskyni až světlo začalo pohasínat. Museli se vydat nazpět, jenže nemohli najít východ. Několikrát obešli celou jeskyni (obvod 250 m !) až jim světlo zhaslo. Zkoušeli to i potmě, ale pak byli zcela vyčerpáni a roztrháni od kamenů. Měli však štěstí. Mlynář na Skalním mlýně si všiml, že včera šel někdo do žlebu a ještě se nevrátil. Podíval se prvně do Kateřínské a našel tam oba nešťastníky, kteří v jeskyni strávili 20 hodin Tato příhoda se stala roku 1876.
Nová Kateřínská
Stalagmitový lesík v Kateřínké jeskyni Z jeskyně vychází několik nevýznamných odboček. o jedné se objevitelé domnívali, že ústí do Pustého žlebu a Kateřínská je tak výtokovou jeskyní Punkvy. Absolonem však bylo zjištěno její komínovité ukončení. Při průzkumu tímto badatelem se nalezlo místo, kde se sbíhají vodní čáry do shluku balvanů a byl cítit průvan. Další objevný postup v těchto místech nastal 2. května 1909. Sešli se zde Absolon, Sýkora, Snášel a další členové sekce pro výzkum jeskyň. V několika hodinách byly kameny prolomeny a účastníkům výpravy se naskytl pohled na stalakmitový lesík. Odtud potom byly objevovány další jeskyní prostory s krásnou krápníkovou výzdobou. Je to prostora zvaná Kalvárie s bizardním útvarem Ježibaby a útvarem zvaným Pagoda. Dále se zpřístupnil i Dóm zkázy. Jak název vypovídá, v této jeskyni byla utržena část stropu a pohřbyla tak i krápníkovou výzdobu. Ta již ale stačila do menší velikosti vyrůst.
A na závěr něco o spřístupnění jeskyně: Bylo provedeno hned rok po objevu jeskyně, v roce 1910. Těžkými pracemi byly prostory upraveny pro potřeby návštěvníků, nepotřebný materiál byl vyvážen před jeskyni. Aby nedošlo ke škodám způsobeným ohněm, jako ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, byla tato jeskyně osvícena elektricky. Energie byla dodávána z vodní elektrárny na Svitavě na Salmovském mlýně.
Pověst
K jeskyni se samozdřejmě vztahuje pověst, která vysvětluje vznik jména jeskyně. Při veliké bouři se malá Kateřina, pasoucí u mlýna ovečky, schovala v jeskyni. Nemohla však najít cestu ven a tak v jeskyni zahynula.
Zastávka NS Macocha, č. 2
Informační panely se nachází před jeskyní u skály. Na jednom z nich je umístěna mapa Severní části Moravského krasu. Druhý panel informuje o dávných obyvatelech jeskyní v Krasu. Pro mně nejzajímavější je malá geologická expozice hornin dovežených sem z Moravského krasu a blízkého okolí. Na třetím panelu je zobrazena struktura hornin, jejich název a místo nálezu. Kameny pak jsou umístěny na zemi před jeskyní na betonových podstavcích.Jsou zde vápence křtinské, josefovské, lažánecké a vilémovické, slepenec , pískovec, droby, břidlice, brněnská vyvřelina (granit) a bazální klastika.

Jeskyně v Chobotu

Jeskyně Dolní v Chobotu
Nachází se za jeskyní Kateřinskou při úpatí skalního hřbetu, vybíhajícího od ní směrem k Pustému žlebu. Vzhledem ke směrové růžici je jeskyně umístěna severně od Kateřínské, a to 40m dále a 31 metrů výše. Tato jeskyně tvoří s následující horní patra Kateřínské. Celá jeskyně je dlouhá jen 12 metrů.
Jeskyně Horní v Chobotu
Nachází se o 54 metrů výše než jeskyně Dolní Suchdolská, spolu s ní tvoří hornní patra jeskyně Kateřínské. Vchod ihned spadá do 7m hluboké propástka. Na dně se nschází síň, z níž na východ odbočuje nízká síň s otvory směřující na povrch i propadání vedoucí ke Kateřínské. Severovýchodním směrem odbočuje nejdříve klesjící, později zase stoupající Střední chodba, zakončená 3 metry hlubokou propástkou. Odtud vede Okružní chodba vracející se k první propasti, přebíhající na konci v komíny. Druhá možná cesta od druhé propástky je dotat se uzounkými prostory do Bílé chodby. Na konci chodba přebíhá komínky. Je zdobena stlagmity a nicovými povlaky na stěnách.

Harbešsko-vilémovická plošina

Nenachází se sice v Suchém žlebu, ale náleží do Severní části Moravského krasu do tzv. Suchožlebských plošin. Jednoduše řečeno, plošina je propojena se Suchým žlebem jeskyněmi, odvodňující tuto plošinu. Tvoří východní okraj celé krasové oblasti. Rozkládá se mezi obcemi Lažánky, Vilémovice a jedovnice. Na východě je ohraničena Veselským žlíbkem. Na plošině se vyskatuje řada závrtů s propastmi hlubokými kolem 100 metrů. Jeden ze závrtů byl pokusně otevřen a v něm byla objevena Harbešská jeskyně. Starší objev pochází z roku 1926, kdy se V. Sedlák odhodlal otevří Sedlákův závrt. Po několikatýdenní práci s kamarády se mu podařilo uvolnit jícen, do kterého se spustily. Přesto, že se nahromaděné kameny hroutily a hrozily sevením, nevzdali to a dosáhli úctihodné hloubky 85 metrů a objevily obrovskou prostoru, 103 m dlouhou, 18 m vysokou a 25 m širokou. V okolí Vilémovic je vyvinuto několik závrtů s drobnými toky a rozsáhlými podzemními systémy. Jsou to Kajetánův závrt, Daňkův žlíbek a Vilémovické propadání. Tuto plošinu odděluje od Rudické plošiny hluboký
Lažánecký žleb.

Vilémovice

Znak obce VilémoviceTato obec je součástí Vilémovicko-harbešské plošiny, nachází se na křižovatce silnic Blansko, Ostrov u Macochy a Jedovnice. V obci a v její blízkosti je skupina závrtů odvodňující malé povrchové toky z plošiny do podzemí. Z návesního rybníčka odtíká potok hned do propadání, které zde dosahuje hloubky až 70 metrů. Vody odtíkají neznámými podzemními prostory do Malého výtoku v Pustém žlebu. V okolí vesnice je Kajetánův závrt, závrt Cihelna a Daňkův závrt s dalšími propastmi. Při silnici ze Suchého žlebu do obce se vyskatuje Vilémovická krasová stráň s přirozeným odkryvem vápenců. V obci se nachází kaplička a malý penzion.