STRÁNKY CESTOVATELE TOMA

Střední část Moravského krasu

Rudická plošina a Jedovnicko

Jedovnice

Pohled na Jedovnice s kostelem od OlšovceTato veliká rekreační obec se nachází na okraji střední části Moravského krasu, na silnici číslo 379 spojující Blansko a Vyškov. V její západní části se nachází Olšovec, největší rybník na okrese Blansko a rybník Budkovan. Obec má 2500 obyvatel, na Havlíčkově náměstí se nachází socha K. H. Borovského a památník obětem První světové války. Na náměstí jsou soustředěny také veškteré obchodní aktivity (hotel, obchody, restaurace, spořitelna, pekárna). Většina ubytovacích zařízení se však nachází na březích rybníka Olšovce. K východu se obec prudce zvedá, na pahorku stojí bílý farní a děkanský kostel. Průmysl v obci není významěji zastoupen. V blízkosti obce směrem na Rudické propadání byla vybudována železářská
Hugova huť zpracovávající rudu z Rudice, jejíž zbytky jsou dosud patrné. Práce v huti skončily před 100 lety a nyní je areál sídlem dřevařské pily.
Obec byla nejspíše založena ve 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1251. Byla nejdříve sídlem majitelů panství, kterým se od dob Hartmana stal hrad Holštejn. Po té náleželi Jedovnice rodu Voků z Holštejna, za jejichž vlády byly postupně s okolními obcemi prodány Henikovy z Valdštejna. Za husitských válek byla obec často vypalovány a mnoho okolních obcí zaniklo (Harbech, Budkovany, Bystřec, Vilémov, Dvorce, Podomí, Hamlíkov, Típeček). Po válkách patřily Jedovnice vladykům Želetavským. Ti vedli spor s Kotvrdovickými vladyky, kteří vlastnily Olšovec i Budkovan a bránily průchodu osob Rakoveckým údolím. Roku 1539 sice došlo k uzavření smlouvy, ale ta nebyla dodržena. Okolo roku 1575 skoupil Jedovnice s okolím Bernert Drnovský a připojil k rájeckému panství, kde setrvali sž do roku 1945. Během třicetileté války obec značně utrpěla, od roku 1661 je majetkem Roggendorfů. Od roku 1763 do roku 1945 patřila obec Salmům.

Jedovnické rybníky

Jejich počet v minulosti doshoval čísla 7. Dnes je jich o tři méně. Pouze hráz se zachovala po rybníku Veselském, který zanikl před 100 lety a nacházel se ve Veselském žlíbku. Největším rybníkem býval Tunklovský, rozprostírající se v mělké pánvi na sever od Jedovnic. Po jeho okraji vede silnice do Blanska. Byl vypuštěn na počátku minulého století a je z něho pole. Jakub je znovuobnoveným rybníkem v údolí mezi Jedovnicemi a Kotvrdovicemi. Byl zřízen za účelem lepší čistoty vod v Olšovci. Dodnes velikým a existujícím rybníkem je na jihu obce Olšovec. Roku 1464 odkoupily rybník od Voka V. kotvrdovičtí vladykové. Ten se ovšem stal příčinou nekonečných dporů mezi Jedovnicemi a Kotvrdovicemi. Roku 1576 prodal poslední Kotvrdovický vladyka rybník majiteli rájeckého panství, kde zůstal do roku 1931, kdy ho odkoupila obec. Roku 1807 se uvádí rozloha 63 ha ?!, v roce 1897 je 17 ha a nyní dosahuje 42 ha. Největší délka je 1250m, nejširší je rybník 500m. Hloubka u výpusti dosahuje 6m. Z pravidelného výlovu vzejde 18 tun ryb, od roku 1992 se zde koná MS závodů motorových člunů. Na jeho březích se nachází několik rekreačních zařízení a spousta chat. O půk kilometru nad Olšovcem se rozkládá rybník Budkovan. Je mnohem menší než Olšovec, název pochází od obce Budkovany zaniklé při husitských válkách. Obec se nacházela v místech tohoto rybníka. Ten je však v současné době rozdělen na tři části (Budkovan, Vrbový a Dubový). Slouží jako výzkumný objekt rybochovného hospodářství a ornitologická rezervace. Jeho hráz je porostlá letitými mohutnými stromy. Zajímavá je studánka při vnitřním okraji hráze. Okolo rybníků Olšovce a Budkovanu prochází trasa NS Jedovnické rybníky a Rudické propadání. Pod Olšovcem se nachází rybník Dymák, nachází se u dnešní silnice při směru na Křtiny. Posledním rybníkem je Dymák, jeho rozměry patří k malým rybníčkům. Hledat ho můžete v Jedovnickém údolí nad bývalou Hugovou hutí (dnešní pila) při cestě k Rudickému propadání. Na Jedovnickém potoce stávali také tři mlýny. Julínkův mlýn dodnes stojí pod hrází rybníka Dymák, pod silnicí vedoucí z Jedovnic do Křtin. Druhým byl Matuškův mlýn pod dnešní pilou vzdálený jen několik set metrů od Rudického propadání. Dříve sloužil i jako stravovna pro dělníky z nedaleké Hugovy (Salmovy) huti. Nejzajímavějším byl však bezesporu mlýn v
Rudickém propadání. Zmínka o něm pochází z roku 1736, kdy byl v majetku Jana Důpníka z Jedovnic. Zajímavostí je, že byl konstruován pro podzemní vodu. V průběhu několika desetiletí vyhořel a proto se mu začalo říkat Spálený. Tento mlýn se stal předlohou pro spisovatele Alfreda Technika a jeho knihu Mlýn na ponorné řece. Dnes zbyly z mlýna jen nepatrné části zdiva a prohlubeň.

Salmova huť

Byla založena v roce 1746 hrabětem Antonínem Salmem v místě dnešní pily. Někde se můžete setkat i s názvem Hugova huť. Hlavním důvodem jejího založení byla potřeba zužitkovat množství polomového dřeva. Huť zpracovávala ridickou železnou rudu. Součástí hutě byly dvě kuplovny a slévárna. V roce 1912, kdy byla výroby na vrcholu, se zde zpracovalo okolo 2000 tun rudy. Huť vyráběla v hlavní míře šedou litinu a další druhy železa. Tavba byla ukončena v 19. století z důvodu nedostatku rud, pozůstatkem je pouze kemenná stěna nad potokem, ve zdi je patrný otvor tunelu, jímž byla přiváděna k huti voda z rybníku Floriánek. Struska byla vyvážena k Rudickému propadání, kde je dodnes patrná.

Rudické propadání

Rudické propadání Jedovnického potokaPo výtoku Jedovnického potoka z rybníka Olšovce protéká potok ještě několika málo rybníčky pod Jedovnicemi. Při chůzi jeho poloslepým údolím jdeme po trase naučné stezky a zelené značky k známému a propadání. Jeho tok je náhle při vstupu do krasové oblasti uzavřen vysokou a kolmou skalní stěnou. Proto ho i v nejsušším období můžeme vidět v aktivitě, jak se vodopádovitě vrhá dolů. Jeho délka dosahuje 6000m a v některých místech je jeho hloubka 220m pod povrchem. Vstup do něho je tvořen Horní a Dolní chodbou. Nejstarším historicky doloženým badatelem byl hrabě Hugo Salm v roce 1802, kdy se mu podařilo překonat první tři stupně Dolní chodby. V roce 1810 se stejný objevitel dostal Horní chodbou do hloubky 40m, kde ho zastavil tzv. Salmův mys. Dalším výzkumníkem byl jindřich Wankel, který provedl několik sestupů. Nejúspěšnějším bylo zdolání Hugova dómu v roce 1863. V letech 1900-1922 se pustila do zkoumání skupina vedená Karlem Absolonem. Ti prozkoumali Horní i Dolní chodbu a okolí Hugova dómu, kde však narazily na sifon, po jehož odstranění bylo v roce 1921 objeveno přes 600m nových chodeb. Hned vedle propadání se nachází volně přístupná jeskyně s rozhlelým dómem se dvěma vchody. Jeden vede přes lávku nad Jedovnickým potokem, druhý, dosti neschůdný vede k propadání. Prostora před propadním je pokryta na zemi struskou, která se sem dovážela jako odpad z nedaleké huti. Stával zde technicky unikátní mlýn s pohonem na podzemní vodu (viz Jedovnické rybníky). Zastávka NS Jedovnické rybníky-Rudické propadání. Za První republiky bylo navrhnuto několik plánů na podzemní vodní elektrárnu využívají přibližně 100 výškových metrů spádu Jedovnického potoka. Žádný znich však nebyl realizován.
Horní chodba
Nachází se ve skalní stěně propadání asi 20m nad tokem potoka. Jedná se o starý ponor, který byl ve funkci do doby, než si voda vyhloubily mladší Dolní chodbu. Je tvořen 15 stupni s celkovou hloubkou 113m. Stupně jsou opatřeny ocelovými žebři, největší je 18m poslední stupeň, vedoucí do Hugova dómu, kde zleva přichází Dolní chodba s Jedovnickým potokem. Významné zimoviště netopýrů.
Dolní chodba
Je řečištěm aktivního potoka, voda se zde řítí přes 11 stupňů do hloubky 84 metrů. První stupeň je hned u skalní stěny, je 4m vysoký. Chodba potom pokračuje k 2. stupni. Třetí stupeň je 12 metrů vysoký. Největší stupeň je čtvrtý, vode zde padá vodopádem z výšky 25 metrů. Po 7. stupni vysokém 16m pokračuje chodba horizontálním směrem 50m daleko, je přeruše dvěma menšími stupni, mezi nimiž je jezírko. Jedenáctý stupeň je vysoký 8m a vede do Hugova dómu, kde jeskyní systém spojuje v jeden celek.
Spojená chodba
Kašna v Rudickém propadní Zasintrovaný žebřík v místě U Kašny Do Hugova dómu, kde se spojí Horní a Dolní chodba se poprvé dostal v roce 1856 Wankel s Mládkem. V roce 1922 byl odstřílen sifon, který znemožňoval další postup. Bylo objeveno 500m nových chodeb kaňonovitého charakteru protékaných Jedovnickým potokem. V kaňonech jsou místy hluboké tůně, které je nutné překonat pomocí ocelových lan. Ve vzdálenosti 300 metrů od Hugova dómu se nachází nejkrásnější část jeskyně. Jedná se o mohutnou kašnu se zasintrovaným žebříkem, který zde byl zanechán hned po objevu. Nad Kašnou se nachází vysoký komín tvořící Rudickou propast. Za Kašnou byla chodba ukončena sifonem. Ten se podařilo v roce 1958 s pomocí horolezců obejít horní chodbou Vzdechů. Další postup vede zase kaňonem potoka. Ve vzdálenosti 900m od vchodu je Rudický dóm, který leží přímo pod obcí Rudice v hloubce 200m. V dalších 600m se objevuje Obrovský dóm s rozměry 70x30x60m, patřící k největším v Moravském krase. Těsně před ním se nachází 10m dlouhá plazivka. Další pokračování je možné jen za nízkých stavů. Chodba vede ještě 800m daleko s mnoha polosifony. V roce 1974 za velmi malých vodních stavů se podařilo překonat sifon U Černých hlín a bylo objeveno 400m nových chodeb tzv. Velikonoční jeskyně. Dva poslední úseky jsou široké a nízké. Konečným bodem se stal Srbský sifon, oddělující systém Jedovnického potoka od systému Býčí skály. V oblasti zvané Tipeček byl zbudován z přítoku vody do jedovnického potoka vodovod pro Rudici. Celková délka systému Rudické propadání-Býčí skála je 13000m.

Rudické Kolíbky

Kolíbky Rudické kolíbky tvoří skalní vápencové město, které je umístěno pod obcí Rudice při trase NS nebo zelené značky vedoucí z Rudického propadání. U cesty na okraji louky při levé straně se nachází hřebenáč, při pravé straně se nachází skalní amfiteátr. Skály jsou kolem 15 metrů vysoké, proděravělé puklinami, úžinami, dírami a jeskyňkami vlivem erozního působení vody na vápenec. Jedna ze dvou jeskyň je komínovitá a při artistickém výkonu se dá vyšplhat z podzemí až na denní světlo, chodba druhé jeskyně se za vchodem otáčí o 180° a stoupá. Východ se nachází přibližně v polovině skály ve skalním okně. Toto skalní město tvoří nejspíše uzávěrovou stěnu Rudického propadání velkého stáří. Vlastní ponory jsou skryty v sutinách a hlínách několik desítek metrů pod povrchem. Jedná se o významnou archeologickou lokalitu, Kolíbky obývali před 12 000 lety již lovci sobů a koní. Našlo se zde několik kemenných nástrojů a kosterních zbytků ulovených zvířat. Na skalách jsou cvičné horolezecké terény vyšší obtížnosti, horolezecká činnost je povolena celoročně.

Rudice

Znak obce RudiceVelmi pěkná obec nacházející se na Rudické plošině ve výšce490-530 m n. m. mezi obcemi Jedovnice a Olomučany. Historie obce spadá do roku 1274, kdy se v rudici a v jejím okolí začala v zasedimentovaných závrtech těžit železná ruda, která se v blízkosti i tavila. Z těžených rud pochází i název Rudice. Do roku 1839 měla obecna návsi i tvrz, věžovitou stavbu se střílnami, která se však v důsledku poddolování území propadla.V bývalém na Tumperku větrném mlýně zřídila obec muzeum s venkovním geoparkem. Vesnice nabízí mnoho atraktivních turistických cílů včetně Rudického propadání, žije aktivním společenským životem. V obci se nachází škola, pomník obětem 1. a2. světové války,památník horníkům v Hajcích, restaurace, ubytovna a obchůdky. V okolí Rudice zůstalo po těžbě několik malebných zaplavených rybníčků.
Větrný mlýn
Větrný mlýn s geoparkem v RudiciByl postaven v roce 1965. Jde o mlýn holandského typu, který se tyčí na pahorku v obci Rudice. Je kamenný, otočná část se čtyřmi lopatami je dřevěná. Mlýn přestal sloužit svému účelu v roce 1945, později sloužil rekreačním účelům. V roce 1994 obec mlýn odkoupila a zřídila zde muzeum s venkovním geoparkem. V přízemí větrného mlýna je umístěna expozice o bydlení na přelomu 19. a 20. století. Rudická geodaPrvní poschodí v sobě skrývá rudické geody, které pocházejí z okolních zasedimentovaných vápencových prohlubní. Jde o směs křemene, která je uvnitř dutá (viz obrázek). Geody nasbíral místní občan Alfons Matuška. Ve druhém patře se muzeum věnuje speleologii a výzkumu Rudického propadání. Informace o otevírací době a cenách vstupného zde.

Rudická propast
Svou hloubkou 153m je nejhlubší suchou propastí v České republice. Byla objevena ze směru od podzemního řečiště Jedovnického potoka, z místa zvaném Kašna. Odtud došlo k několika výstupům nahoru a dosáhlo se výšky 146m. Po zaměření a vykopání 7m hluboké zátky byl zřízen nový vchod do jeskyně z náhorní plošiny. Po slezení prvních 15m pokračujeme v horizontální chodbě s pěti stupni o výšce 10m. Posledním stupněm je 80m vysoký komín ústící ke Kašně. Krápníková výzdoba je tu zanedbatelná, jeskyně dosahuje celkové délky 300m.
Rudické pískovny
Lom u RudiceNacházejí se v bezprostřední blízkosti obce Rudice, při silnici směrem na Olomučany. Vznikly v období zaplavení křídovým mořem, kdy došlo k zaplnění krasových depresí (geologické varhany a velké a hluboké závrty). Vrstvy jsou složeny z písků až slabě zpěvněných pískovců, prachů, jílů, žáruvzdorných kaolinických jílů a vzácně slepenců. Písek se zde ještě nepravidelně těží v malém množství pro slévárenské účely. Na kontaktu s podložními vápenci jsou vyvinuty limonitické železné rudy, která se zde i v okolních závrtech těžila od 12. století.
Rudická jezírka
Rudická jezírka Po vytěžení krasových depresí (železná ruda, žáruvzdorné jíly a písky) byly šachty postupně zaplněny dešťovou vodou, protože dno bylo vyplněno jílovitiou hlínou a voda tak neměla možnost odtéct. Některá jezírka již sama zanikla, jiné zase zavezli lidé. Do současnosti je jich zachováno 22. Jsou velmi bohatou lokalitou rostlin a živočichů. Nachází se zde čolek velký, čolek horský, čolek obecný, ropucha zelená, ropucha obcená, rosnička zelená, skokan štíhlý, skokan hnědý, ještěrka obecná, užovka obojková, ...
Kaplička u Rudice
Původně byla dřevěná, dal ji postavit kníže Salm. V roce 1935 byla postavena nová, zděná. V blízklosti se nachází staré důlní dílo na dolování písků a dílů. Dnes je šachta zatopena vodou. 100 metrů od kapličky se nachází zbytek zajímavého fosilního tropického kužele, jednoduše malá vápencová skalka. Místo je známé nálezy jurských zkamenělin, rohovců a amonitů. Nedaleko se také nachází závrtové údolí s ponory potoka. na jedné sráni se nachází vchod do Rudické propasti a na druhé hydrogeologický vrt pro zásobování Rudice pitnou vodou z Rudického propadání
Těžení rud

Klímovy závrty

Jedná se o skupinu tří nálevkovitých závrtů při polní cestě z Rudice do Jedovnic, které se vytvořily na geologické hranici vápence a břidlic. Voda ze závrtů je nejspíše odváděna do Rudického propadání. Závrty jsouvšak zaneseny usazeninymi. Zastávka NS Jedovnické rybníky a Rudické propadání.

U Panských boud

Jedná se o starou důlní lokalitu na Rudické plošině v prostoru mezi Rudicí a Klostrmanovou studánkou. Vznikla vytěžením ložiska písků v krasové prohlubni. Její rozměry jsou přibližně 100x300 metrů, její hloubka dosahuje 15m. Na dně je typické jezírko vzniklé po staré těžbě. V těsné blízkosti starého dolu U Panských boud se nachází v lese propadená šachta. Má průměr 2m a hloubku 3m. Těchto starých šachet po staré těžbě písků a železné rudy se vyskytuje na Rudické plošině větší počet.

Klostrmannova studánka

Nachází se ve smíšených lesích mezi Rudicí a Josefovem. Z Rudice jsou to k ní 3km po zelené trase, vedoucí do Křtin. V okolí se nachází několik menších bývalých těžišť železné rudy, dnes zavodněných. Ukázkou toho, že se zde skutečně dolovalo je občasné propadnutí důlních chodeb a šachet. U studánky se nachází areál lesních školek, který vás na studánku v případě minutí odbočky upozorní. Po 50m z hlavní cesty se dostáváme k místu s lavečkami. Pod tímto místem vytíká z vápencových kamenů vyzděné studánky pramen, který po celý rok nevysychá. Ke studánce je nutno sejít po schůdkách a pokračovat 2m vyzděným korytem. V horní části portálu studánky naleznete podobiznu Karla Klostrmanna a seznam jeho děl. Potůček se po 300m svého toku propadá v 14m hlubokém závrtu s malou jeskyní, odkud neznámým podzemím pokračuje k podzemnímu řečišti Jedovnického potoka. Tento závrt najdete při lesní cestě od Klostrmanovy studánka směrem na Josefov. Protože dno je hluboko a není ho možno bezpečně zhlédnout, moc se nenaklánějte!

Habrůvka

Jedná se o malou obec 1,5 km SZ od Křtin v nadmořské výšce 490 m n. m. Byla založena v roce 1365. Nachází se na jížním okraji Rudické plošiny nad Křtinským údolím. V okolí se vyskytují smrkové, bukové i smíšené lesy. V blízkosti lesní cesty do Křtinského údolí leží na hranici vápence a drob několik závrtů, které zakončují poloslepé údolí aktivními ponory Habrůveckého potoka. Ten se zde propadá do podzemí, pokračuje neznámím bludištěm a ústí nejspíše do podzemního Křtinského potoka.

Lažánecký žleb

Hluboké krasové údolí, které odděluje Harbešsko-vilémovickou plošinu od Rudické plošiny. Údolím prochází silnice z Blanska na Lažánky, v dolní části se nachází místní část Blanska Lažánky. V minulosti se zde nacházel krasový kaňon hluboký 100-200 metrů, který je teď ale vyplněn naplaveninami. Obec Lažánky je sevřena mezi příkré stráně, na jedné z nich, spadající strmě do obce vyčnívají bílé vápencové skály. Právě tento pohled v nás umocní představu, jaký zde musel být hluboký kaňón. Pod těmito skalami se nachází vchod do Lažánecké jeskyně. V horní části pod Převážkou se nachází Svážná studna. Jde o pramen potůčku, který vyvěrá ze straré roubené studně. Po několika metrech se drobný tok strácí v propadání.