STRÁNKY CESTOVATELE TOMA

Okolí Moravského krasu

Sever

Chlumy u Obory

Jedná se o dva dominantní kopce tohoto kraje. Mají charakteristický kulovitý tvar a jejich nadmořská výška nepřesahuje 500 metrů. Vyrůstají náhle z úzké ale ploché a dlouhé sníženiny boskovické brázdy stejně jako Říp z Polabské roviny. Oba vrcholy mají velmi zajímavou histori tak si ji stručně připoměňme.
Malý Chlum
Jedná se o severnější z obou vrcholů. Přestože má v názvu "Malý" je ve skutečnosti vyšší než Velký chlum, jeho nadmořská výška dosahuje 488 metrů. Vrchol je plochý a travnatý s dalekým a překrásným kruhovým výhledem. Při dobré viditelnosti je prý dokonce vidět Praděd a Králický Sněžník. Dalekého rozhledu si všiml i boskovický hrabě František z Dittrichštejna, který nechal na Malém chlumu vybudovat kolem roku 1830 dřevěný altánek v řeckém slohu pro úkryt před nepohodou pro knížecí návštěvy, které sem vždy zavedl. Na vrcholu se dále nalézalo haltštatské hradiště, jeho zbytky jsou patrnné ve vstupní části, která je vytesána v bloku opuky. Území boskovické brázdy bylo osídlováno již od pravěku, o čem svědčí i archeologická lokalita Horka u Bořitova nedaleko odtud, kde se běžně na poli vyskytují vyorané kamenné nástroje.
Severní a západní svah kopce je zalesněný, na zbývajících částech se nachází dnes jen zřídka využívaný pískovcový lom, kde po vzoru Rolínkových soch na nedalekém Velkém chlumu vznikají od mladých a anonymních umělců vyryté reliéfy. Pískovcové kameny zde ukrývají mnoho zkamenělin.
Velký Chlum
Rolínkovo sousošíJe nižší než Malý chlum, jeho výška je 464 metrů. Celý masiv kopce pokrývají smrkové a borové lesy, které zvýrazňují položení Velkého Chlumy nad okolními poly. Na západním úpatí tohoto kopce vytesal Stasnilav Rolínek, sochař samouk, rodák z blízkého bořitova, sousoší znázorňující Jana Žižku, Jana Husa a Prokopa Holého. Podnětem k vytvoření tohoto díla právě zde kromě blízkého bydliště sochaře mohla být i pověst o tom, že zde při jednom ze svých tažení na Moravu nocovala husitská vojska. Je známo, že Rolínek k vytvoření tohoto díla nepotřeboval žádné sochařské nástroje, stačila mu jenom vlastní zručnost, nůžky na stříhání ovcí, hasičské kladivo a dláto. Dílo tohoto spochaře lze zhlédnout také v Rudce u Kunštátu, kde na zakázku kunštátského starosty vytvořil zajímavý areál s několikami soch včetně umělé jeskyně Blanických rytířů.
Při cestě k tomuto sousoší po červeně značené odbočce si můžete kousek před vaším cílem všimnout v pískovcové skalce třech vytesaných obličejů.
Těžba nerostných surovin
Okolí Chlumů má také velmi zajímavé geoogické složení. Oba kopce patří pod Drahanskou vrchovinu, resp. její část Boskovickou brázdu. Vznikly ve druhohorách a jsou tvořeny křídovými pískovci. Již od dávných dob se zde těžilo nekvalitní hnědé uhlí. Mezi jeho vrstvami se nacházely kousky fosilní prykyřice podobné jantaru, barvy žluté až hnědé.
Další surovinou, která se zde těžila, byla kamenečná břidlice. Ta se zpracovávala v místních hutích na kamenec. První záznam o zpracování kamencové rudy pochází z roku 1636, ale je jisté ,že se zde kamenec vyráběl již dříve. Kolem roku 1850 pracovaly u obory ještě dvě hutě, ale žádná z nich se nedochovala do současnosti. Pozůstatkem po těžbě a zpracování jsou nyní pouze haldy narůžovělého hrubozrnného písku, zbytky dělnické kolonie Huť svaté Antonie a Obory a štoly a šachty. Zajímavostí je stará odvodňovací štola z níž dodnes vydatně vytéká rezavě žlutá voda, bohatá na sírany železa a hliníku a obsahující také volnou kyselinu sírovou. Ústí této štoly je vyzděno kamením do oblouku. Při ústí tohoto potůčku do potoka se sráží hydroxidy železa a hliníku. Až do ústí tohoto potoka do Svitavy v něm nežijí žádní živočichové.
Obora
Pověst
Nedaleko Černé Hory žil jeden čert, který nenechal obyvatele blízké vesničky napokoji. Rozhodla se proto pohanská bohyně Bába, že čerta potrestá. Nešlo to tak lehce a jeden z nich musel ustoupit. Domluvily se natom, že kdo od večera do rána navrší větší kopec hlíny, vyhraje. Oba pilně pracovali a tak vznikly dnešní Velký a Malý Chlum. Čert prohrál a ze vzteku mrštil kusem hlíny na zem a tak vznikl malý vrcholek, který je mezi oběma Chlumy.

Rudka u Kunštátu

Severně od města Kunštát se nachází malá, ale velmi zajímavá obec Rudka. Leží na východním okraji Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce okolo 500m n. m. Blízko obce se dříve (v první polovině 19.stol) těžila železná ruda a grafit, nyní je zde v provozu pískový lom (silnice směrem na Nýrov). Nedaleko od obce se nachází obnovená zemljanka, která má upozornit na místní partyzánské hnutí, které zde existovalo za druhé světové války a pravěké hradisko Strážný, kde se zachovaly dva valy. Při jížním okraji obce vznikl v první polovině minulého století v bývalém lomu velmi zajímavý areál s několikami sochy, jeskyní a rozhlednou.
Jeskyně blanických rytířů
V jeskyni Blanických rytířů Jeskyni vytesal na zakázku kunštátského starosty sochař-samouk Stanislav Rolínek (1902-1931), a to pouze jednoduchými nástroji jako jsou nůžky na ovce nebo hasičská sekera. Jeskyně ukrývá celé spící svatováclavské vojsko včetně samostatného svatého Václava. Jeho dílo je i několik dalších soch včetně pozůstaku 14m vysoké sochy prvního českoslovemského prezidenta Tomáše Garigua Masaryka z roku 1938. Protože nacisté za druhé světové války tyto sochy ničily, místní občané sochu na ochranu před tímto nebezpečím obezdily. Němci na podvod přišli až v roce 1942 a ze sochy tak do dnešních dob zbyly jenom obří boty.
Park kolem jeskyně, který má charakter botanické zahrady, doplňují další pískovcové sochy vzniklé na mezinárodních simpoziích konaných zde od roku 1992.
Rozhledna
Rozhledna Milenka Nad celým areálem nechal ještě kunštátský starosta František Burian v roce 1931 postavit rozhlednu, která je podle něho Burianovou pojmenována. Poskytl tím navíc práci nezaměstnaným v období hospodářské krize. Burianova rozhledna stojí na křídovém kopci zvaném Milenka vysokém 580 metrů. Z rozhledny je nádherný výhled do okolí, na Českomoravskou i Drahanskou vrchovinu.
Zakončení
Občerstvení, strovování a ubytování nabízí přímo pod areálem nedaleko parkoviště penzion u Sochy a hotel Rudka.



Rájec-Jestřebí

První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1131. V dávných dobách zde stávaly dvě tvrze, obě byly rozbořeny v roce 1446. V roce 1913 byl Rájec povýšen na městečko. V roce 1960 došlo k připojní městské části Jestřebí, od roku 1973 je Rájec-Jestřebí městem. Kostel Všech svatých v Rájci je raně barokní ze 17. století, postavený na základech kostela ze 13. století. Průmysl je zde zastoupen Moravskými keramickými závody a Jihomoravskými dřevařskými závody. V obci se dále nachází několik obchodů a restaurací.
Zámek
Zámek v RájciRájecký zámek se nachází ve svahu kopce na východ od města. Stojí nedaleko místa bývalého hradu, který byl zbořen v roce 1446. Ten byl však ale drnovickými majiteli panství obnoven v podobě gotické tvrze. Roku 1570 byl vybudován Bernartem Drnovským na tomto místě čtyřkřídlý renezanční zámek s hospodářským předzámčím.V roce 1746 však zámek vyhořel a v roce 1763 nechal nový majitel panství Antonín Salm-Reifferscheidt vybudovat dnešní zámek v pozdním italském barokním slohu.
Zámek i s rozsáhlým parkem jsou obehnány kamennou zdí. Do obdélníkového nádvoří vyzdobeného jednoduchou parkovou úpravou s vodotryskem uprostřed se vstupuje železnou mřížovou branou, vyrobenou v blanenských železárnách. Po levé i pravé straně se nacházejí jednopatrové čtvercové pavilony, které jsou s vlastním zámkem spojeny přízemními, dlouhými a úzkými budovami. V jednom pavilonu se nachází kaple, druhý pavilon sloužil v minulosti úřednictvu. Jednopatrová zámecká budova má mimo hlavní části dvě krátká křídlá, vysunutá do nádvoří.
Prohlídla rájeckého zámku začíná ve vstupní místnosti, vyzdobené portréty v nadživotní velikosti hrabat Roggendorfů a prvních Salm-Reifferscheidtů a litinovými sochami Venuše a Apollóna z blanenských železáren. Pravé křídlo je od levého odděleno ústředním osmibokým sálem, který se zvedá až do prvního poschodí. Jeho původní barokní malba však byla překryta dnešní výzdobou. V pravém křídle v přízemí je umístěna ve třech místnostech zámecká knihovna s patrovou galerií, vybudovaná v empírovém slohu. Počet knih převyšuje 43 000 svazků. V levém křídle jsou v přízemí tři reprezantační místnosti, z toho dvě jsou vyzdobeny nádhernými deskovými stropy. K uctění památky předků je vyhrazen největší sál s mnoha portréty. V dalším sále zdobí stěny galerie starých rytin. V jídelně je překrásný vyřezávaný strop podpíraný korintskými sloupy. Další salónek se liší od ostatních kopulovitým stropem, vyzdobeným květinovými malbami Mánesovy sestry Amálie a hraběnky Augusty Salmové. Místnosti v prvním poschodí ukrývají mnoho obrazů od slavných mistrů od 14. do 18. století. Dále jsou v místnostech jedinečná barokní kamna, expozice předmětů uměleckých řemesel, soubory vídeňského a míšeňského porcelánu, čínských a japonských váz a nádob z křišťálu a broušeného skla.
Historie
Roku 1464 se dostalo rájecké panství do rukou rodu Drnovských. Před tímto datem drželo panství několik menších rodů. Drnovští o panství přišli vymřením rodu v roce 1619, po té ho držel švagr posledního zástupce rodu Jana z Drnovic. O panství se střídalo od roku 1635 několik menších rodů, až v roce 1661 ho získal rod Roggendorfů, který ho držel až do roku 1763, kdy jej prodali bratři Roggendorfové svému švagru Antonínu Salm-Reifferscheidtu. Rod Salmů držel rájecké panství až do roku 1945.

Boskovice

Druhé největší město blanenského okresu. Leží ve vzdálenosti 30 km severně od Brna. První zmínka o obci pochází z roku 1213. Město vzniklo v 13. století ze starší osady pod hradem. Na náměstí se nachází původně gotický kostel sv. Jakuba Staršího, upraven roku 1772 a v letech 1845-1847. Radnice je renesanční, přestavěná v roce 1859. Průmysl je zde textilní a strojírenský. Velmi významné historické město s městskou památkovou zónou. Turisticky atraktivní je především zřícenina Boskovického hradu, zámek Boskovice, židovské město a židovský hřbitov.
Hrad
Boskovický hradNa hradním kopci nad městem Boskovice v nadmořské výšce 448 metrů se tyčí trosky stejnojmenného hradu, kterým býval po staletí významným šlechtickým sídlem. Hrad je obehnán zachovalými hradbami se střílnami. Zajímavostí je 30 metrů hluboká studna, poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice. Vznik hradu je opředen pověstí o Velenovi, který se prý vydal bosky na putování. V místech hlubokých lesů začal naříkat, že již nikdy nebude chodit bosky více a založil zde hrad, který se jmenoval Boskovice. Skutečné počátky jeho existence lze klást do počátku 13. století, když se roku 1222 uvádí v listinách Jimram z Boskovic. Z počátku 14. století známe Oldřicha z Boskovic a jeho bratra Arkleba, který hrad držel. Jelikož patřil k odbojníkům Jana Lucemburského, byly Boskovice při trestné výpravě roku 1312 dobyty a Arkleb z Boskovic byl donucen se králi Janu podřídit. Ke konci 14. století hrad držel Tas z Boskovic, který se v markrabských válkách přidal na stranu Prokopovu, což mělo za následek dobytí a rozboření hradu vojskem markraběte Jošta roku 1389. Boskovické zboží získal Heralt z Kunštátu, který roku 1398 nechal znovu hrad vystavět. Na počátku husitských válek držel Boskovice Viktorin z Kunštátu, který byl přívrženec husitů. Zdá se, že se Boskovic zmocnilo vojsko Jana Železného či Albrechta Habsburského, které zde zanechalo posádku, protože hrad v roce 1424 dobyli husité. I nadále zůstávají Boskovice v držení rodu z Kunštátu, po smrti Viktorinově je dědí Jiří z Poděbrad a z Kunštátu, pozdější český král. Roku 1458 postupuje Jiří boskovické panství Vaňkovi Černohorskému z Boskovic, po něm dědí majetek syn Václav a dále vnuk Jaroslav. Poté panství získává jeho bratr Ladislav Velen, který patří k významným osobnostem své doby. Roku 1520 drží hrad Kryštof z Boskovic, který se účastní tažení proti Turkům, což jej finančně vyčerpává. Proto roku 1547 prodává hrad Boskovice s městečkem Boskovice a okolními obcemi Šimonu Ederovi ze Štiavnice. Ten se snaží toto poměrně velké panství hospodářsky povznést a v okolí Boskovic se pokouší těžit zlato. Jeho syn Vít prodává zboží v roce 1567 Jarošovi ze Zástřizl. Tento vladycký rod, který drží panství po mužské linii až do roku 1687, provedl na hradě významné stavební úpravy v renesančním slohu a hrad se stal výraznou dominantou širokého okolí. V roce 1690 se vdova po posledním majiteli Zuzana Prakšická provdala za Valtra z Dietrichštejna, který byl posledním majitelem, jenž hrad obýval. Počátkem 18. století došlo ke stavbě nové rezidence ve městě, přičemž bylo zdivo hradu používáno jako stavební materiál jak pro tuto stavbu, tak i později pro panské domy ve městě. Roku 1733 je hrad opuštěn již úplně a do konce 18. století je již z něho jen zřícenina.
Boskovický hradHrad Boskovice je souhrnem staveb gotického, renesančního a barokního slohu. Původní hrad stával západněji na místě, zvaném Bašta. Časové určení jeho zániku a vzniku hradu na stávajícím místě není dodnes zcela vyjasněno, někteří badatelé se domnívají, že to bylo již koncem 13. století, jiní uvádějí, že se tak stalo po dobytí hradu vojskem Jana Lucemburského roku 1312, nejčastěji čteme o stavbě hradu nového v souvislosti s dobytím Boskovic roku 1389. Hrádek na "Baště" byl v 15. století přebudován na předsunuté opevnění a opraven ještě v roce 1703 v souvislosti s povstáním v Uhrách.
Otvírací doba.
Převzato od Jana Celého.
Zámek
Boskovický zámekV roce 1682 začal Jan Bohuš ze Zástřizl společně se svou manželkou Zuzanou stavět na svahu kopce pod hradem rozlehlou budovu ženského konventu s kostelem. Stavba celého areálu byla ukončena v roce 1694, klášter i kostel však císař Josef II. zrušil v roce 1784. klášter koupil František z Ditrichštejna, který ho využíval pro výrobu barviva. Klášter byl za Františka Xavera Ditrichštejna přestavěn v letech 1819-1826 v empírový zámek. Rodina Ditrichštejnů zde sídlila až do roku 1850, kdy boskovická větev této rodiny vymřela po meči. Majetek zdědila dcera posledního Ditrichštejna Terezie. Ta se provdala za hraběte Mensdorff-Pouilly, pocházejícíhoz francuské šlechtické rodiny. Této rodině patří zámek i nyní.
Zámek je dvouposchoďový, jeho čtyři křídla jsou rozprostřena kolem pravoúhlého nádvoří, lemovaného arkádami. Ve výrazném průčelí se nachází vstup, ketrý vede do průjezdní sloupové síně, z níž jetrojramenným schodištěm přístup do prvního patra, kde byly reprezentativní prostory. V průjezdu mezi antiskými sochami je významná socha sedícího boha Herma od rakouského sochaře Josefa Kasmana. V interiéru zámku je zachována domovní kaple Panny Maie Růženecké. V zámku se také nachází několik ozdobných pokojů svědčící o jeho rozhlehlosti. původní vybavení šlechtického sídla zaplńuje 18 sálů s respektováním dobového uspořádání podle dochovaných kreseb. Zámek patří k nejkrásnějším empírovým zámkům na Moravě. Součástí zámku je rozsáhlý park, kde se dále nachází empírový skleník a novogotická jízdárna. Otvírací doba.
Židovská čtvrť
První zmínky o židech v Boskovicích jsou již z poloviny 19. století. Židovské město se nachází v úzkém prostoru mezi náměstím a zámkem na ploše okolo 5 ha. V roce 1823 zachvátil tuto čtvrť požár, po němž musela být většina domů postavena znovu. Domy byli nakonec ještě okrášleny ozdobnými prvky z fasády zámku. Jedná se o volutové konzoly, lunety nad okny, zubořez a rostlinnou výzdobu. Někde se zachovaly i charakteristické prvky židovské zástavby jako jsou kamenné portály, mezuzy a dokonce se zachovala i rituální lázeň mikve.
Židovská synagoga byla postavena v roce 1698 na místě původní renesanční synagogy. Upravována byla ještě roce 1830. Vyzdobena je bohatě freskami, je zaklenuta klášterní klenbou.
Židovský hřbitov se nachází na kraji města. Vznikl již v první polovině 17. století. Na ploše 1,5 ha se nachází přes 2500 ležícíh i stojících náhrobků. Jedná se o největší dochovaný židovský hřbitov na Moravě.

Lysice

Obec Lysice leží na okraji rozsáhlých jabloňových sadů v Boskovické brázdě pod kopcemi Hornosvratecké vrchoviny. Lysice jsou vzdáleny 15 kilometrů od Blanska severozápadním směrem. První zmínka o obci pochází z roku 1308. Mětečkem se stala v roce 1652. Kostel svatého Petra a Pavla v Lysicích je původně gotický, přestavěn byl v barokním slohu v roce 1782. Později byl přestavěn novogoticky, a to v roce 1846. Ve výzdobě jsou krásné plastiky od O. Schweigele, přenesené sem z tišnovského kláštera.
Zámek
Zámek v Lysicích Vznikl na místě původní renesanční tvrze z počátku 15. století. Nejprve však byla vystavěna v letech 1584-1592 vodní renesanční tvrz a až počátkem 17. století vzniká pozdně renesanční zámek. Dnešní podoba pochází ze 30. let 18. století. Expozice zahrnuje dobové interiéry s bohatými sbírkami, zbrojnici, zámeckou kapli a knihovnu významné rakouské spisovatelky marie Ebnerové von Eschanbach, rozené Dobské z Třebomyslic, která zde prožila část svého života a je zde také pochována. K zámku přiléhá ještě pozoruhodná empírová kolonáda z roku 1833 a zámecká zahrada. Za obcí se nachází zámecká obora s řadou velmi starých chráněných druhů stromů.